Popis cesty k hradu:
Vyráží z parkoviště od rozcestníku Skalka pod Kumburkem  po   turistické značce 1 km až na rozcestník. Poté odbočujeme do leva na 400 m do kopce přímo na hrad Kumburk.

Popis o hradu:
Hrad Kumburk stával na homolovitém kopci, dnes téměř úplně zalesněném. Byl výborně opevněn. Jednotlivá pásma obrany byla seskupena kolem vrcholu kopce. Přístupová cesta stoupala ve spirále kolem kopce a na západní straně před první branou překročila po padacím mostě příkop. Hluboký příkop s vysokým valem tvořil zevní opevnění a obklopoval celý areál hradu. Mezi hradební zdí a vnitřním hradem vedla cesta dalšími třemi branami k většímu prostranství na západní straně hradu, kde byly hospodářské budovy, a odtud již do vnitřního hradu. Ten byl rovněž obehnán zdí. Při severním okraji byla velká budova paláce, k níž přiléhala na východním nejvyšším bodu kopce hranolovitá hradební věž, vedle níž tu bývala v jižním cípu vnitřního opevnění věž kulatá. Do vnitřního hradu se vstupovalo branou v menší hranolové věži na západním okraji hradu.
Hrad Rumburk vznikl začátkem 14. století, kdy se v tomto kraji usadila vartemberská větev rodu Markvarticů. Jeho prvním známým majitelem byl r. 1325 Markvart z Goldenberka, snad jeho zakladatel. Původní jméno honosného a pevného sídla bylo Goldenberk. Po Markvartovi drželi hrad během 14. století další příslušníci rodu Vartemberků z Kumburku. Poslední z nich, Jan, prodal hrad r. 1406 Janu Krušinovi z Lichtemburka. Jeho syn Hynek byl významnou osobností po celou dobu husitských válek až do své smrti r. 1454. Zpočátku bojoval proti císaři Zikmundovi, později však přešel na jeho stranu. Za něho bylo opevnění hradu ještě zesíleno. Vrchol staršího zevního valu byl opatřen hradební zdí se šesti baštami a také hlavní palác byl ze severovýchodu důkladněji zabezpečen. Hynkův syn Vilém neudržel rozsáhlou otcovu državu, ale Kumburk měl až do své smrti r. 1486. Jeho nástupcem byl syn Haiman. Po Lichtemburcich se na Kumburku vystřídalo několik majitelů: Jan Žehušický z Nestajova r. 1500, kníže Bartoloměj Minsterberský r. 1513, Berkové z Dube v l. 1517 až 1524. R. 1529 již panství drželi Trčkové z Lípy. Jan mladší Trčka z Lípy postoupil hrad Kumburk, městečko Paku, 14 vsí a majetek v dalších 8 vsích r. 1533 Mikuláši Trčkovi z Lípy na Veliši. Ten připojil ke Kumburku město Jičín. Po něm držel zboží v l. 1540–1569 syn Vilém, dále vnuk Burian a poslední Trčka z Lípy, Jan Rudolf. Ten prodal kumburské panství r. 1607 Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic. Již Trčkové z Lípy na hradě nesídlili. Měli rozsáhlá panství s mnoha hrady a pokud se zdržovali ve zdejším kraji, pobývali na Veliši nebo v Jičíně, kde měli panský dům, základ jičínského zámku. Stejně tomu bylo i za vlády Smiřických, kdy se navíc stal Kumburk vězením. V kulaté věži, zvané od té doby Panenská, byla jedenáct let vězněna dcera Zikmunda Smiřického Eliška Kateřina pro svou lásku k poddanému – kováři Jiříku Vágnerovi. Vysvobozena byla teprve r. 1619 Otou Jindřichem z Vartemberka. R. 1621 byly statky Smiřických konfiskovány a získal je Albrecht z Valdštejna. Panství kumburské zahrnovalo město Jičín, hrad Kumburk, tvrze Dřevěnici, Radim, pustý hrad Bradlec, městečko Novou Paku a 36 vsí. Po násilné Valdštejnově smrti r. 1634 daroval císař pustý hrad Kumburk r. 1636 Rudolfovi z Tiefenbachu. Po jeho smrti r. 1653 držela statek manželka Marie Anna Eliška ze Šternberka a po její smrti r. 1676 přešlo panství na Jana Norberta ze Šternberka.
To však již hrad Kumburk nestál. Po zkušenostech z třicetileté války, kdy se mnohé hrady stávaly opěrnými body nepřátelských vojsk, bylo rozhodnuto, aby ze strategických důvodů byl zbořen i Kumburk. Stalo se tak na návrh vojenského stavitele Pieroniho r. 1658. Z Kumburku zůstaly sutiny a co nezdolaly nálože prachu, dokonali během dalších let lidé, kteří používali kámen z hradu ke stavbám v okolí. 
Název hradu však zůstal v úředním pojmenováni kumbursko-úlibického panství. Šternberkové je drželi do roku 1710, kdy je prodali Janu Josefu Trautmannsdorfovi. R. 1824 k němu připojil Ferdinand Trautmannsdorf panství Radim-Pecka, které koupil od náboženského fondu a jehož větší část tvořily vesnice odtržené od Kumburku r. 1624 při zakládání valdického kláštera. R. 1945 bylo panství Trautmannsdorfům konfiskováno.
Trosky hradu se snažili zabezpečit již Trautmannsdorfové. R. 1840 bylo vyvezeno sesuté zdivo ze sklepa, v l. 1939–1941 zabezpečil Klub českých turistů zříceninu vyzděním opěrné zdi horní částí hradu, vyčištěním sklepů a opravou věže. K troskám kdysi hrdého hradu rád chodíval například Bohuslav Balbín i Karel Hynek Mácha, jemuž zde byla zasazena pamětní deska.